Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolog - Šokující odhalení

1. 2. 2015

 

Zasedací síní se nesl hlasitý šum. Nebylo divu, proces měl začít každou chvílí a všichni přítomní kouzelníci a čarodějky byli plni očekávání, co se vlastně dozví.

 

Od porážky Voldemorta uplynuly dva dny a nikdo dosud nevěděl, co se oné noci na Ministerstvu kouzel skutečně stalo. Jisté bylo jen to, že Lord Voldemort, největší černokněžník dvacátého století, byl mrtvý, nyní už doopravdy. Jeho tělo bylo nalezeno na podlaze ministerského atria. Nikdo ale nevěděl, kdo vlastně Pána Zla zabil. Pouze hrstka lidí měla alespoň nějaké tušení.

 

Členové Fénixova řádu, kteří té noci na Odboru záhad bojovali, si byli téměř jisti, že Lorda Voldemorta zabil někdo ze členů Stříbrného řádu, tajemné organizace, která se zničehonic objevila na scéně před několika měsíci a aktivně bojovala proti Voldemortovi a jeho následovníkům.

 

Nikdo však netušil, kdo členové řádu jsou. Nikdo nevěděl, odkud přišli a nikdo ani nedokázal odpovědět na otázku, proč se objevili právě teď. Proč nebojovali v první válce? Samozřejmě se nabízela odpověď, že tehdy nebyli ještě dostatečně staří, možná dokonce teprve studovali v Bradavicích. Většina těch, kteří se s nimi setkali, se totiž shodla na tom, že všichni členové se zdáli být velmi mladí.

 

Jejich podoba byla také velkou neznámou, vzhledem k tomu, že všichni členové organizace chodili zahaleni v dlouhých černých pláštích a s maskou skrývající tvář. Přesto však nebylo možné splést si je se smrtijedy. Každý člen řádu totiž měl plášť v oblasti kotníků lemovaný barevným pruhem a každý měl jinou barvu tohoto pruhu. Byla tu žlutá, světle zelená, azurově modrá, červená, indigová, smaragdově zelená, fialová a stříbrná, která zřejmě označovala vůdce, vzhledem ke skutečnosti, že se spolek jmenoval Stříbrný řád. Barva pruhu pak ladila s barvou masky, která zakrývala tvář každého ze členů řádu a znemožňovala tak komukoli zjistit jejich totožnost.

 

Právě proto, že o nich nikdo nic nevěděl, měli všichni takový strach a zároveň byli zvědaví. Představovali členové řádu nějakou hrozbu, nebo nebylo třeba se jich bát? Možná byli skutečně mladí, ale rozhodně nebyli nezkušení. Členové Stříbrného řádu navíc jasně ukázali, že jsou mocní. Právě velikost jejich moci byla další záhadou. Nikdo nevěděl, jak mocní totiž doopravdy byli. Bystrozoři proti členům tohoto řádu většinou neměli šanci. Vědělo se také, že předpokládaný vůdce byl schopen porazit v souboji Brumbála, stejně jako další člen dokázal omráčit Alastora Moddyho, jednoho z nejlepších bystrozorů. Rovněž se povídalo, že také pracovníci Odboru záhad nedokázali členům Stříbrného řádu vzdorovat. A pokud tito lidé stáli za porážkou Pána Zla a smrtijedů, nemohlo být pochyb o tom, že jde o neuvěřitelně mocné kouzelníky, vzhledem k faktu, jak mocný Voldemort byl a kolik měl následovníků, zatímco členů řádu bylo pouze osm.

 

Členové Fénixova řádu měli od Brumbála přikázáno mlčet. Oni, bystrozoři a několik dalších pracovníků ministerstva, včetně samotného ministra kouzel Kornelia Popletala, byli jediní, kdo o té noci alespoň něco málo věděl.

 

Fénixové přišli na ministerstvo krátce poté, co dostali zprávu, že je na Odboru záhad nějak moc rušno. Sotva však dorazili, dostali se v podivné místnosti se závojem do potyčky s několika smrtijedy. Do bitvy se zapojilo také několik členů záhadného Stříbrného řádu, který se tam zničehonic objevil. Během deseti minut od jejich příchodu bylo po všem. Stříbrní se vzápětí ztratili a fénixové zůstali v místnosti se závojem sami s omráčenými smrtijedy. Z devíti přítomných fénixů byli dva – Severus Snape a Nymfadora Tonksová – zraněni. Správně už by měli být mrtví, Nymfadoru Tonksovou zasáhla řezací kletba, zatímco Severus Snape poněkud paradoxně schytal Sectusempra, kletbu, kterou sám vymyslel. Oba však byli pouze vyčerpaní, protože jeden ze stříbrných jejich zranění vyléčil.

 

To ostatně byla další zvláštnost. Poslední zaznamenaný přírodní léčitel byl Salazar Zmijozel. Šlo o nesmírně vzácný dar, který od Zmijozelovy smrti nebyl u nikoho dalšího zaznamenán. Vypadalo to, že členové Stříbrného řádu mají mezi sebou nejen mocné a talentované kouzelníky a čarodějky, ale také člena se schopností, která se neobjevila tisíc let. A kdo ví, jestli ostatní členové také nemají nějaké zvláštní schopnosti? Bylo to dost dobře možné.

 

Každopádně po tom, co se fénixové přesvědčili, že všichni smrtijedi jsou svázaní a nemůžou utéct, chtěli se vydat za těmi smrtijedy, kteří v průběhy bitvy zmizeli. Jenže když se Brumbál a sedm dalších fénixů (jeden zůstával hlídat smrtijedy) společně s Luciusem Malfoyem, který v průběhu bitvy změnil strany a přidal se k Fénixovu řádu, pokusili odejít z místnosti, zjistili, že jsou tam zamčeni a trvalo jim více než dvě hodiny, než byli schopni kouzla, kterými byla místnost očarována, zlomit a moci odejít.

 

Do atria dorazili ve stejnou chvíli, kdy se tam přiletaxovala celá hromada ministerských zaměstnanců, včetně Kornelia Popletala, současného ministra kouzel. Našli však jen skupinu omráčených a v některých případech i svázaných smrtijedů a mrtvého Voldemorta. Zdálo se, že nemají šanci zjistit, co se stalo. Jenže pak jeden z bystrozorů zjistil, že ne všichni smrtijedi jsou v bezvědomí. Rabastan Lestrange nebyl. Muž navíc viděl vše, co se v atriu stalo, a k překvapení všech byl dokonce ochoten spolupracovat. A nyní – dva dny od Voldemortova pádu – konečně přišel den, kdy také ostatní kouzelníci a čarodějky zjistí, co se oné noci na ministerstvu vlastně stalo.

 

Ano, nebylo se čemu divit, že všichni přítomní byli celí napjatí. Ostatně možnost být přítomen zasedání, nedostal každý. Pouze členové Starostolce, několik zástupců tisku, členové významných starých kouzelnických rodin, významní zaměstnanci ministerstva a téměř všichni členové Fénixova řádu. Prostě každá osoba, která byla přítomna na ministerstvu té noci, kdy Voldemort padl, anebo byla v kouzelnickém světě důležitá.

 

No, ne tak úplně každá. Ale protože nikdo nevěděl, jaká je totožnost členů Stříbrného řádu, nebylo možné jim poslat pozvánku na zasedání. Ostatně to také bylo jedním z cílů výslechu – zjistit, kdo jsou záhadní kouzelníci tvořící Stříbrný řád.

 

Členové Starostolce přišli až na konci a sotva se usadili, dva bystrozoři odešli pro Rabastana Lestrangea, hlavního a možná také jediného dnešního vyslýchaného. To záleželo na tom, jaké informace mladší z Lestrangeových bratrů prozradí.

 

Za normálních okolností by vyslýchaného přivedli mozkomoři, zvlášť když se jednalo o smrtijeda. Ještě před čtvrt rokem by tomu tak bylo, ale mozkomoři zradili a připojili se k Voldemortovi. Co se s nimi však stalo, nikdo netušil, protože už nějakou dobu nebyl žádný z mozkomorů spatřen. Zpočátku se sice říkalo, že je Voldemort posílá útočit na menší vesnice, převážně mudlovské, ale tyto zprávy nikdy nebyly potvrzeny a faktem zůstávalo, že neexistoval jediný záznam o tom, že by mozkomoři někomu udělili polibek.

 

Vzrušení v síni nabíralo na síle, když se najednou dveře znovu otevřely a dovnitř vešli tři muži. Dva z nich byli v bystrozorské uniformě a mezi sebou vedli muže v roztrhaném smrtijedském plášti pokrytém špínou a krví. Bylo zřejmé, že Rabastan Lestrange neměl poslední dva dny jednoduché, což bylo zarážející vzhledem k tomu, že to byl jediný svědek, kterého ministerstvo mělo a od kterého si všichni mnoho slibovali. Nezdálo se však, že by to muži vadilo.

 

Bystrozoři ho dovedli k židli uprostřed sálu, kde se měl posadit. Bylo rozhodnuto, že nebude připoután k židli jako by byl kterýkoli jiný vyslýchaný smrtijed, neboť Rabastan měl informace, které chtěli, a byl ochoten spolupracovat, nehledě na to, že sál byl plný kouzelníků, kteří měli hůlky, zatímco on tu svou neměl.

 

Ještě předtím, než se posadil, se Rabastan rozhlédl po síni a s jistou spokojeností zaznamenal, že několik bradavických profesorů bylo v sále také přítomno. A šlo přesně o ty profesory, v jejichž přítomnost Rabastan doufal. Dál si prohlížel přítomné kouzelníky a čarodějky a jeho pohled se krátce zastavil na třech lidech sedících nedaleko od sebe.

 

Prvním z nich byl Sirius Black. Ten byl hned druhého dne po Voldemortově pádu osvobozen. Jednoduchý výslech pod veritasérem jasně ukázal, že muž nebyl tím, kdo střežil tajemství úkrytu Potterových. Ostatně mezi omráčenými smrtijedy na ministerstvu byl také Peter Pettigrew, muž, který byl už čtrnáct let považovaný za mrtvého. Pettigrew ještě neměl soud, ale už nyní bylo jasné, že za zradu Potterových a napomáhání k Voldemortovu návratu ho zřejmě nečeká nic jiného než smrt nebo doživotní pobyt v Azkabanu.

 

Dalším, na kom se Rabastanův pohled zastavil, byl Lucius Malfoy. Ještě na začátku toho večera před dvěmi dny se zdálo, že Lucius je věrný smrtijed. Rabastan však věděl, že Lucius už dlouho uvažoval o tom, že změní strany, proto byl překvapen podstatně méně než ostatní, když se tak skutečně stalo. Lucius dostal proces hned druhého dne po té noci. Rozhodnutí padlo celkem rychle.

 

Vzhledem k tomu, že na konci Lucius bojoval proti ostatním smrtijedům a také vzhledem k faktu, že nikdy nikoho nezabil (Lucius patřil mezi těch pár šťastných, kterým se podařilo zabíjení vyhnout), byla mu udělena milost podmíněná faktem, že musí odevzdat všechny předměty týkající se černé magie a také se podrobit pravidelným půlročním domovním prohlídkám. Rabastan věděl, že Lucius z toho vyvázl velice dobře, k čemuž možná pomohla i skutečnost, že Lucius souhlasil se spoluprací s ministerstvem při chytání těch několika zbývajících smrtijedů, kteří na ministerstvu nebyli a unikli tak zatčení.

 

Rabastanovi bylo jasné, že po tom, co odhalí informace, které má, Lucius na tom pravděpodobně bude ještě lépe.

 

Posledním, na kom se zastavil Rabastanův pohled, byl Severus Snape. Muž, kterému se podařilo oklamat Temného pána a roky předstírat svou věrnost, i když ve skutečnosti donášel informace o plánech Pána Zla Brumbálovi a Fénixovu řádu. Severusova skutečná věrnost byla odhalena až na začátku října během oné bitvy v Prasinkách. Rabastan znal lektvarového mistra dobře, kdysi bývali dobrými přáteli. Věděl, že Severus je dobrý v nitrozpytu a obvykle neukazuje emoce. Byl vlastně docela zvědavý, jestli se muži podaří udržet jeho masku i po tom, co odhalí své informace. Byl si téměř jistý, že tentokrát se to Severusovi nepovede. Ne, informace, které měl, pravděpodobně šokují všechny přítomné. A Severuse zejména.

 

S touto myšlenkou Rabastan zase otočil hlavu dopředu a upřeně se zahleděl na kouzelníky a čarodějky sedící na stupních před ním. Šlo o členy Starostolce. Jejich tváře se zdály být pouhými maskami, ale Rabastan nepochyboval, že nebudou schopni tyto masky udržet. Na to byly informace, které vlastnil, až příliš ohromující.

 

„Dobré ráno, pane Lestrangei.“ Pozdravila ho postarší čarodějka. Rabastan si byl téměř jistý, že nešlo o nikoho jiného než Amelii Bonesovou, vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů.

 

„Dobré ráno.“ Odpověděl co možná nejklidnějším hlasem.

 

„Víte, proč tady jste Lestrangei. Mluvte.“ Přerušil Amelii ministr kouzel Kornelius Popletal dřív, než stihla pokračovat. Žena se na něj zamračila, ale nakonec obrátila svou pozornost zpět k Rabastanovi.

 

„Pane Lestrangei. Jste pravděpodobně jediný, kdo viděl události, které vedli k porážce muže, který se nazýval Lord Voldemort. Souhlasil jste, že se o tyto informace dobrovolně podělíte se Starostolcem. Platí toto stále?“

 

Rabastan si všiml, že sebou většina přítomných při jménu Temného pána cukla. Neměl však čas nad tím dál polemizovat, musel odpovědět na otázku. Bez dalšího váhání přikývl na souhlas. „Ano.“

 

„Uvedl jste, že výměnou za to požadujete znovuotevření případu Lestrangeových.“ Pokračovala žena, zatímco nahlížela do papírů před sebou.

 

Rabastan znovu přikývl.

 

„A také, že chcete mít možnost vyprávět celý příběh. Co přesně tím myslíte?“ Zeptala se Amelia Bonesová zamračeně.

 

„Chci mít možnost vyprávět události bez neustálého přerušování a otázek a také moci začít s něčím, co se může zdát trochu scestné, ale co souvisí s událostmi, které se odehrály na ministerstvu.“ Vysvětlil Rabastan trpělivě a snažil se být klidný. Všechno totiž záviselo na tom, jestli Starostolec bude souhlasit.

 

Mezi členy Starostolce i z míst určených pro diváky se začalo ozývat mumlání. Nebylo zvykem, že by vyslýchaný takhle vyjednával. Po chvíli však jeden z dlouholetých členů Starostolce zjednal klid a vybídl Amelii, aby pokračovala.

 

„Mohl byste to upřesnit?“

 

Rabastan se nad jejím požadavkem zamyslel. Teď to nesměl zkazit. „Když se bojovalo, Temný pán pomocí nitrozpytu získal od členů Stříbrného řádu vzpomínky na to, jak vlastně celý ten řád vznikl a co všechno předcházelo bitvě na ministerstvu. Mám ty vzpomínky a chci Starostolci ukázat nejen bitvu na ministerstvu, ale i je.“

 

Síní se zase začalo ozývat mumlání, ale tentokrát trvalo mnohem déle, než utichlo. Rabastan pohlédl na šokované tváře členů Starostolce a byl si téměř jistý, že vyhrál. Že bude moci vyprávět vše tak, jak chtěl. Tak, jak se vše stalo. Jen tak totiž budou schopni všichni kouzelníci a čarodějky pochopit, co členové Stříbrného řádu skutečně dokázali a co všechno udělali pro Voldemortovu porážku, zatímco ministerstvo jen nečině přihlíželo.

 

Rabastan vlastně členy Stříbrného řádu obdivoval. Obdivoval, co dokázali. Co obětovali pro to, aby vyhráli. Obdivoval jejich odvahu, chytrost, mazanost i pevné pouto, které je všechny spojovalo. Ano, věta, kterou klobouk členům řádu v jedné ze vzpomínek řekl, byla pravdivá. Skutečně měli vlastnosti všech bradavických kolejí. Co však obdivoval nejvíc, byla skutečnost, že se jim podařilo tak dlouho skrývat své tajemství před všemi okolo.

 

Rabastan slyšel domněnky, že členové Stříbrného řádu možná do bojů během první války nezasáhli proto, že v té době pravděpodobně ještě studovali v Bradavicích. Kdyby jen všichni věděli … No, už brzy se britští kouzelníci a čarodějky dozví pravdu o tom, kdo je vlastně zachránil, kdo způsobil pád Lorda Voldemorta, největšího černokněžníka dvacátého století. Rabastan se ani nepokoušel představit jejich reakce. Věděl, že není schopen to udělat tak, jak to bude v reálu. A vlastně to ani nebylo nutné. Sám bude mít tu možnost sledovat reakce všech přítomných kouzelníků, až jim odhalí totožnost osmi členů Stříbrného řádu. Docela se na to těšil.

 

„Starostolec souhlasí s Vaším požadavkem.“ Vyrušil ho ze zamyšlení Ameliin hlas. Rychle tedy přesunul svou pozornost zpět na dění v síni.

 

„Děkuji. Smím tedy začít?“

 

„Máte naši plnou pozornost.“ Přikývla poměrně mladá blondýnka sedící několik sedadel od Popletala a povzbudivě se na něho usmála.

 

Rabastan se zhluboka nadechl a teprve poté se postavil, aby začal mluvit. „Jak jsem uvedl, rád bych začal něčím, co se může zdát poněkud nesouvisející s tímto případem. A sice pravda o vztahu Lily a Jamese Potterových.“ Řekl Rabastan a dramaticky se odmlčel. Ostatně ani kdyby dál hovořil, nikdo by ho stejně přes hluk, který v síni nastal, neslyšel.

 

Mezi výkřiky, které se ozývaly z divácké části, zaslechl Rabastan i zlostný křik Siriuse Blacka, který se nezdál být potěšen jeho slovy.

 

„Ticho.“ Poklepal starý muž, který zjednával ticho již dříve, kladívkem. „Ticho, nebo budete vyvedeni ze síně.“ Dodal a všichni se postupně uklidnili. Nikdo dnes nechtěl být vyhozen za dveře. „Pokračujte.“ Pokývl muž Rabastanovi.

 

„Jak jsem řekl, rád bych začal s pravdou o vztahu mezi Lily a Jamesem Potterovými. Nebyli totiž manželé, jak všichni věřili. Lily Potterová jen vzala jméno, na které jako dcera Charlese Pottera měla nárok –“

 

Hluk v sále Rabastana přerušil. No, Rabastan to tak trochu čekal. Lily a James Potterovi byli oblíbení a fakt, že Harry Potter byl tím, kdo způsobil Voldemortův dočasný pád před čtrnácti lety, jen oblíbenost Potterových posílil, i když Lily a James té halloweenské noci zemřeli.

 

„Ticho!“ Zařval znovu onen starý muž a několikrát zaklepal kladívkem. „Kdo ještě jednou přeruší výpověď svědka, bude ze síně vyveden.“ Oznámil muž všem přítomným. Pak se obrátil k Rabastanovi.

 

„Doufám, že máte pro své tvrzení důkazy?“ Prohlásil a Rabastan mohl jasně slyšet hrozbu v jeho hlase. Raději nechtěl ani pomyslet, co by se stalo, pokud by důkazy neměl. „Prosím pokračujte.“ Vyzval ho muž nakonec.

 

„Jak jsem řekl, Lily a James Potterovi byli nevlastní sourozenci a Lily Potterová-Evansová měla jako dcera Charlese Pottera právo vzít jméno svého otce. Celé roky to neudělala, až do doby, kdy zjistila, že se jí má narodit dítě.“ Rabastan se znovu odmlčel a čekal, jestli nepřijdou otázky. Když se nikdo na nic nezeptal, pokračoval.

 

„Když zjistila, že čeká dítě, neviděla jinou možnost a přijala nabídku svého nevlastního bratra. Nabídku předstírat, že jsou manželé a že syn, který se jí později narodil, je jejich společné dítě.“

 

„Kdo je tedy otcem Harryho Pottera?“ Zeptala se Amelie.

 

„Jediný muž, kterého Lily Potterová milovala. Osoba, která jí odhalila existenci kouzelnického světa. Osoba, která jí prozradila, že je čarodějka.“ Řekl Rabastan a koutkem oka celou dobu pozoroval Severuse. Muž nejdříve celý ztuhnul a následně neuvěřitelně zbledl. Jeho manželka Evelyn, která seděla vedle něj, mu položila ruku na rameno. Rabastan ženu musel obdivovat. Právě se dozvěděla, že její manžel má ze vztahu s jinou ženou dítě a přesto se jí podařilo zůstat v klidu.

 

Až do loňského podzimu nebylo moc lidí, kteří by věděli, že Severus Snape je ženatý. Tato skutečnost vyšla najevo až s příchodem jedenáctiletého Sebastiana Snapea do Bradavic. Ukázalo se, že Severus se rok po konci války oženil s Evelyn Claneovou, o rok mladší havraspárkou. Páru se postupně narodily tři děti – nyní dvanáctiletý Sebastian, o dva roky mladší Violet a téměř šestiletý Lucas. Severusovi se však celou dobu dařilo existenci jeho manželky i dětí skrývat.

 

 

Rabastan vrhl ještě jeden rychlý pohled na Severuse, než se zhluboka nadechl a vyslovil to jméno. Jméno otce Harryho Pottera.

 

„Severus Snape.“

 

Zdálo se jako by místnost explodovala. Hluk, který v síni nastal byl neuvěřitelný. Mnoho lidí vyskočilo ze svých sedadel, aby mohlo lépe vyjádřit svůj názor. Trvalo celých deset minut, než se muži s kladívkem podařilo opět zjednat klid. Nikoho však ze sálu nevyvedli. Rabastan se ostatně ani nedivil. V takové situaci.

 

„Pane Lestrangei.“ Oslovil ho muž s kladívkem, když se konečně všichni utišili a posadili zpět na svoje místa. „Jste přesvědčen o pravdě svých slov?“

 

Rabastan přikývl na souhlas. „Ano.“

 

„Jste ochoten to zopakovat pod veritasérem?“ Pokračoval muž. Tentokrát však byl Rabastan přerušen dřív, než stačil odpovědět.

 

„To není nutné. Mluví pravdu.“ Ozval se hlas z galerie pro diváky. Rabastan se překvapeně otočil, jen aby spatřil stojícího Siriuse Blacka s rezignovaným výrazem v obličeji.

 

„Pane Blacku?“

 

„Říká pravdu. Sr-Severus Snape je skutečně Harryho otec.“ Řekl Sirius Black a upřeně hleděl na členy Starostolce. Rabastan tušil, že se muž snaží vyhnout pohledu na Severuse.

 

„Ale je podobný Jamesi Potterovi.“ Namítla jedna ze členek Starostolce.

 

„Je to vzhledové kouzlo. Lily měla vždycky na kouzla talent. Mělo by se však postupně ztrácet.“ Vysvětlil Sirius.

 

„A navíc je James stále Harryho strýc, takže Harry po něm skutečně mohl něco ze svého vzhledu zdědit.“ Ozval se Brumbál. Rabastan byl překvapený, jak rychle se starý muž vzpamatoval, byl si totiž téměř jistý, že Brumbál pravdu o otci Harryho Pottera nevěděl.

 

Zdálo se, že onen muž s kladívkem uvažuje podobně, protože se následně obrátil k Brumbálovi s otázkou: „Věděl jsi to, Albusi?“

 

Brumbál zavrtěl hlavou. „Bohužel ne, jinak bych nemusel Harryho dát k jeho mudlovské tetě a strýci.“

 

„A vy, pane Blacku? Jak dlouho jste znal pravdu?“

 

„Lily s Jamesem mi to řekli hned na začátku, pár měsíců po tom, co se dozvěděli, že Lily čeká Harryho.“

 

„Věděl si to celých patnáct let a nic si mi celou tu dobu neřekl?“ Ozval se tichý a výhružný hlas Severuse Snapea. Muž byl stále bledý a vypadal jako by se měl každou chvílí zhroutit. Přesto se mu zatím podařilo zůstat relativně v klidu. Ovšem, jak dlouho to vydrží, to bylo otázkou.

 

„A jak jsem ti to měl asi říct?“ Namítl Black. „Měl jsem ti poslat z Azkabanu nějakého mozkomora se vzkazem?“

 

„Věděl jsi to už předtím, než si se dostal do Azkabanu, nehledě na to, že už jsi dva roky venku.“ Vyštěkl Severus.

 

„Jo a až do předvčerejška jsem byl hledaný uprchlý trestanec.“ Vyštěkl Sirius Black nazpátek. Rabastan jejich hádku lehce pobaveně sledoval, tak jako většina lidí v síni.

 

Hádka však velmi rychle skončila, protože se do ní vložila Severusova manželka Evelyn a Remus Lupin. Zatímco Evelyn Snapeová uklidňovala svého manžela, Remus Lupin si vzal na starost Siriuse. Zřejmě byl mimořádně úspěšný, protože o pět minut později Sirius Black zamířil k místu, kde Severus a jeho manželka seděli a omluvil se za své chování. Pak se otočil a zamířil zpět na své místo.

 

„Pane Blacku, existoval nějaký důvod, proč jste panu Snapeovi neprozradil, že Harry Potter je jeho syn?“ Ozvala se Amelie, sotva se Sirius znovu posadil.

 

„Lily to tak chtěla. Nechtěla, aby její dítě bylo nuceno sloužit Voldemortovi.“ Zamumlal Sirius. „Nikdo z nás v té době nevěděl, že je špion. Lily chtěla za každou cenu ochránit své dítě.“

 

Rabastanovi zněla Blackova slova rozumně. Koutkem oka pohlédl na Severuse. Muž měl sklopenou hlavu a dlouhé mastné vlasy skrývaly jeho tvář. Rabastan však tušil, co se Severusovi honí hlavou. Viděl ty vzpomínky. Viděl, proč Harry Potter nikdy neprozradil svému otci pravdu, i když ji sám už několik let znal. Severus se nechal příliš zaslepit svou nenávistí k Jamesi Potterovi a vše si vyléval na Jamesově domnělém synovi. Na chlapci, který se nyní ukázal být jeho vlastním synem, a ne Jamesovým.

 

Rabastan si nebyl jistý, jestli se Severusovi podaří někdy spravit vztah, který měl se svým nejstarším synem. Po tom, co všechno chlapci provedl, to rozhodně nebude snadné.

 

 

„... a proto Starostolec souhlasí s tím, že chlapec by měl být svěřen do péče svého otce Severuse Snapea a jeho manželky s podmínkou, že bude moci pravidelně vídat svého kmotra a případně i mudlovské příbuzné své matky, u kterých žil posledních čtrnáct let.“ Oznámil muž s kladívkem a na důkaz platnosti svých slov kladívkem udeřil.

 

Fíha. Rabastan si šokovaně uvědomil, že zatímco se na chvíli zamyslel, Starostolec rozhodl o svěření Harryho Pottera do Severusovy péče. Předpokládal, že to zařídil Brumbál, protože Severus stále nevypadal příliš dobře, nehledě na to, že si určitě byl až příliš dobře vědom, že vztahy mezi ním a jeho synem nejsou zrovna nejlepší (a to byl dost nadnesený termín).

 

„Pane Lestrangei?“ Oslovila ho ona blondýnka.

 

„Ano?“ Zeptal se lehce zmateně.

 

„Můžete pokračovat.“

 

„Ach ano. No, myslím, že jsem řekl vše, co jsem k tomuto chtěl říct, takže pokud Starostolec dovolí, rád bych se přesunul k tomu, co se stalo oné noci na ministerstvu.“ Oznámil Rabastan.

 

„Pokud bych mohl poprosit o myslánku, myslím, že bude lepší, když události, které se odehrály, uvidíte na vlastní oči.“ Navrhl.

 

„Zařídíme to.“ Přikývla postarší prošedivělá žena sedící na samém okraji své řady a pobídla jednoho z bystrozorů, který okamžitě zareagoval a rychlým krokem opustil síň.

 

Rabastan se rozhlédl po ztichlé síni a přejel ji celou pohledem. Nakonec se jeho pohled opět zastavil na členech Starostolce.

 

„Jistě jste všichni netrpěliví, jaká je totožnost členů Stříbrného řádu. Ale zatímco budeme čekat na myslánku, rád bych se sám zeptal na pár otázek.“

 

Když nikdo nic nenamítal, obrátil se Rabastan na Albuse Brumbála, ředitele Bradavic a zakladatele Fénixova řádu. „Řekněte mi, jak Harry Potter reagoval na to, že je Voldemort poražen?“

 

„Jak Harry reagoval?“ Opakoval Brumbál. „Vlastně ani nevím, od halloweenského večera jsem ho neviděl. On a jeho přátelé se stáhli do ústranní. Vlastně více studentů tak učinilo. Ale řekl bych, že se mu určitě ulevilo. Harry není chlapec, který by toužil někoho zabít.“

 

„Stáhli se do ústraní? A vy jste se nezajímal, kde jsou?“

 

„Jsem téměř celou dobu tady, v Bradavicích jsem byl jenom na chvíli, aby se ujistil, že všichni studenti jsou v pořádku. Bylo mi řečeno, že Harry nebyl přítomen u jídla, ale nebyl jediný. Mnoho studentů nepřišlo k jídlu do Velké síně. Jeho kamarádka slečna Grangerová však u jídla byla a ujistila mě, že Harry je v pořádku, jen se potřebuje se vším v klidu vypořádat. Ostatně jeho přítel pan Weasley zůstal s ním, takže se skutečně není čeho bát.“ Vysvětlil Brumbál s jasným přesvědčením v jeho hlase.

 

Rabastan pozoroval, jak bystrozor, který byl poslán pro myslánku, pokládá požadovaný předmět na stůl a následně se vrací na své místo u dveří. Byl obeznámen s tímto typem myslánky. Po vložení vzpomínek stačilo na nádobu poklepat hůlkou a vzpomínky se zjevily jako trojrozměrný obraz v téměř životní velikosti přímo nad myslánkou.

 

Věděl, že celá místnost je okouzlena tak, že nikdo nebude schopen přehrávání vzpomínek přerušit. Všichni, kdo budou sledovat vzpomínky, budou sice schopni diskutovat mezi sebou, ale ochranná kouzla zajistí, že nikdo z nich nebude schopen do přehrávání vzpomínek zasáhnout.

 

„A další studenti? Kdo ještě u jídla nebyl?“ Otočil se Rabastan zpátky k Brumbálovi. Odpověděla mu však Minerva McGonagallová sedící v divácké galerii, mezi členy Fénixova řádu.

 

„Chybělo asi pět až deset studentů z každé koleje. Ve Zmijozelu bylo toto číslo o něco vyšší, ale ne nijak zvlášť.“

 

„A jak se studenti chovali? Jak vypadali?“ Pokračoval Rabastan ve výslechu.

 

Brumbál si pohladil vousy. „Měli samozřejmě radost, že válka skončila. Myslím, že zmijozelští byli trochu nejistí, ale většina studentů oslavovala Voldemortovu porážku.“

 

„A ta slečna Grangeová? Jak vypadala? Nebyla bledá? Unavená? Nervózní?“

 

„Byla trochu bledší než obvykle a působila lehce nervózně, ale to nebylo vzhledem k situaci nijak zvláštní. Jsem si jistý, že se pouze strachovala o svého kamaráda.“ Usmíval se Brumbál.

 

„Ve skutečnosti máte svým způsobem pravdu. I když ne úplně.“ Prohlásil Rabastan.

 

„Obávám se, že nerozumím.“ Řekl Brumbál lehce zmateně.

 

Rabastan se otočil k Amelii. „Mohl by mi prosím někdo asistovat při vkládání vzpomínek do myslánky?“

 

Jeden z bystrozorů střežících dveře k němu vykročil a už za chůze si vytahoval hůlku.

 

„Připraven?“ Zeptal se bystrozor a když Rabastan přikývl, muž přiložil hůlku k jeho hlavě a postupně začal přetahovat do myslánky ty vzpomínky, které Rabastan chtěl Starostolci ukázat.

 

Když bylo konečně hotovo, Rabastan se obrátil k Brumbálovi. „Ta dívka se ve skutečnosti nebála o to, jak se Harry Potter vypořádá s porážkou Temného pána. Bála se o zdravotní stav těch svých přátel, kteří byli během bitvy zraněni.“

 

„Jakých přátel zraněných během bitvy?“ Nechápal postarší obrýlený kouzelník ve třetí řadě.

 

Rabastan však místo odpovědi naznačil bystrozorovi, který mu pomáhal s vkládáním vzpomínek, že už je čas. Bystrozor klepl hůlkou na myslánku, nad kterou se následně zvedl obraz a před přítomnými kouzelníky a čarodějkami se začaly odvíjet vzpomínky, které Rabastan do myslánky s pomocí onoho bystrozora vložil.

 

Vzpomínky na události, které se odehrály na Ministerstvu kouzel před pouhými dvěma dny. Vzpomínky na to, jak osm mladých lidí, vlastně stále ještě dětí, zachránilo celý kouzelnický svět a porazilo Temného pána.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www. nigeria news

(AngelSousa, 25. 3. 2021 11:04)

news now in nigeria https://fmohconnect.gov.ng/iss-dqa.html

Forex signal provider software

(ForexEving, 16. 3. 2021 2:42)

Live weekend forex rates. https://forex-trading-is.com

...

(Miriel, 2. 2. 2015 15:18)

Páni už se nemůžu dočkat dalších kapitol. Sem zvědavá jak se to všechno vyvine

wau

(nika, 1. 2. 2015 19:12)

Musím sa priznať, že si ma zase milo prekvapila. Normálne sa neviem rozhodnúť, že ktorú Tvoju poviedku mám najradšej.

Téma je super, aj keď si myslím, že Harry nebude nadšený, že sa všetci dozvedia pravdu (myslím hlavne, že je vlastne Snape). Keďže to vedel a nepriznal sa k tomu.

Členovia rádu, čo som pochopila z Rabastanových myšlienok sú určite aj Hermiona a na 99% aj Ron.

Stříbrný řád

(Amarylis, 1. 2. 2015 17:02)

Moc pěkně napsané. Vybrala jsi si dobré téma, a doufám že tuto povídku dotáhneš do konce, byla by to totiž škoda.
Jinak jsem hrozně zvědavá jaká bude Snapeova manželka a jak budou reagovat jejich děti na to, že mají nového sourozence.
Prosím piš rychle a nenechávej nás dlouho čekat na další kapču.

Nová poviedka

(Cathy, 1. 2. 2015 16:50)

Vyzerá to naozaj veľmi zaujímavo. Teším sa na pokračovanie a som zvedavá kto všetko je členom toho Strieborného rádu. Z toho čo Rabastan hovoril sa dá vydedukovať, že jedným členom bude pravdepodobne Harry ale som zvedavá na tých ostatných. Mám rada poviedky kde je Snape otcom Harryho, takže každú kapitolu tejto novej poviedky si budem s veľkou pravdepodobnosťou naozaj užívať. Ale dúfam, že teraz keď si začala písať novú poviedku neprestaneš písať aj tie ostatné a nejako rovnomerne rozdelíš pridávanie kapitol.